Tak jsem se konečně dokopal k návštěvě mé milované bývalé spolubydlící z Istanbulu. Její městečko Villarrobledo je kraj je slavný výrobou obrovských hliněných amfor na víno, nekonečnými pláněmi, vysokou nezaměstnaností a nízkou hustotou zalidnění. Když jsem se zmínil jednomu Španělovi, že se chystám navštívit Castilla-la Mancha a konkrétně toto městečko, tak mi s úsměvem sdělil, že je to krásné místo...
...na umírání...
Nekonečné rovinné pláně, které v tomto ročním období zejí prázdnotou, hustota zalidnění asi tak jedna opuštěná farma na 5km a i ráz prastarého města které se proslavilo přibližně 50 mrtvým průmyslovým odvětvím opravdu nepůsobí lákavě.
Když jsem si v Madridu kupoval lístek na vlak, s větou "Villarrobledo zítra odpoledne" tak se mě pán za přepážkou laškovně zeptal "...a je si seňor naprosto jistý, že chce do Villarrobledo?" Když jsem mu to odkýval, tak s úsměvem dodal, "...budete si ale přát zpáteční, že ano?"
No nevím jak by jim asi přišly některé z našich krásných uhelných pánví a další skvostné kraje naší země.
No nevím jak by jim asi přišly některé z našich krásných uhelných pánví a další skvostné kraje naší země.
Nedbaje varování, jsem nakonec přece jen vyrazil a musím uznat, že jsem udělal velmi dobře. Na jeden týden v roce se toto městečko, stejně jako většina Španělska promění v barevnou promenádu masek a kostýmů. Je to totiž týden karnevalu a zároveň týden, který si díky nadměrné týdenní konzumaci vína asi většina účastníků bude pamatovat jen matně. Přežil jsem jeden víkend a musím uznat, že mě to asi také stálo několik neuronů.
Zde je několik fotek ze zapomenutého království větrných mlýnů a několik fotek karnevalového veselí.
Pasák ovcí. Ukázal na holé pole a postěžoval si, že ty tam chudinky nemaj co žrát...
Blízká jezera ale působí jako pěst na oko, při té vší prázdnotě...
A tady je slavný černošský Gospelový chór mé spolubydlící Any
